Děkuji všem fanouškům, říká na závěr kariéry Jan Lištván

V posledních dnech se s kariérou rozloučil Jan Lištván, který si prošel několika kluby, působil v ERA-PACKU Chrudim, Slavii Praha nebo Benagu. Do Nejzbachu se vrátil před dvěma lety, za tu dobu si stihl zahrát play-off a vyhrát druhou ligu-východ.

Jak dlouho jsi o konci kariéry přemýšlel a co všechno jsi zvažoval?

Musím říci, že konec takové mé kariéry jsem zvažoval už loni, ale asi bych se styděl nepomoci mému skoro mateřském klubu zpět do ligy. Jsou tu skvělí lidé i hráči. Dobrá parta a hlavně má rodina rozhodla pokračovat a ještě to zkusit.

Rozhodla otázka zdraví?

Určitě to byl jeden z důvodů proč jsem se takto rozhodl. Vždycky jsem měl sílu a chuť se vším bojovat a musím říct, že za mnou hodně stála má rodina. Manželka a její rodiče, tak to byla i má teta Hanka s rodinou, táta s Renčou a hlavně kamarádi v Chrudimi, kteří mě neskutečně podporovali, ale zdraví rozhodlo v poslední době hodně.

Chtěl bys u futsalu zůstat a v jaké roli?

Určitě bych chtěl figurovat u futsalu jak jsem psal na sociální síti, ale jak je bohužel ve hvězdách.. Já mám sice nějaký plán a vím, že má Zdenička mě v něm podpoří a i spousta dalších lidí, ale nechci zatím říkat oč jde, protože v dnešní době mít dobrý nápad je hodně napadnutelné a mohl bych o něj přijít tím, že mi ho někdo ,,ukradne´´ každopádně už jsem nějaké nabídky dostal, ale sám vím, že trénování to nebude a už vůbec ne dělat rozhodčího.. Třeba přijde nabídka a nebo projekt být součástí něčeho velkého a to bych vzal hned.

Měl jsi někdy opravdu chuť během kariéry seknout s futsalem?

Určitě jsem tu chuť měl skoro hned na začátku, když mi bylo přesně 20 let, tak mi druhý den zemřela maminka po těžké nemoci a opravdu jsem to i na nějakou dobu zabalil a potácel se životem bez žádného směru.. Ten mi vrátil Formes nebo Vagi. Díky nim jsem měl krásnou futsalavou karieru.

Když se ohlédneš za svojí kariérou, jaké milníky se ti vybaví?

nějaké určitě jsou a jsem vděčný, že jsem je mohl zažít. Už jen dostat se jako mladý začínající hráč do A-týmu Erapacku, kde hráli hráči skoro všichni v reprezentaci. Byl to jako splněný sen. Školu, kterou jsem tam dostal byla k nezaplacení a naučil jsem se hrozně moc! Respekt, pokoru a být neustále nohama na zemi. Určitě jsou to i vybojované medaile, kterých si vážím a v každém klubu, kde jsem byl, tak jsem na nějakou dosáhl.

Jak jsi se vlastně společně s Jakubem Vágnerem, dostal do Nejzbachu ? 

Do Nejzbachu jsem se dostal díky Formesoj jak jsem již psal na svém fb profilu. Jinak ona zase tak jiná možnost ani nebyla, protože tehdy do Erapacku přišli bratři Marešovi a s nimi se prát o základní sestavu byl nesmysl, takže hostování v Mýtě byla skvělá možnost se trochu ukázat a to se nám s Vagim povedlo

Zavzpomínáš na svůj první zápas v dresu Nejzbachu?​​​​​​​

Na první zápas úplně asi ne, ale na tu první sezónu určitě ano. Skončili jsme na celkovém 3.místě, což byl skvělý další úspěch pro nás mladé. Tehdy jsme tam byla skoro celá čtyřka z Erapacku Vágner, Formánek, Vácha a já.

Jak důležitý byl pro tvůj rozvoj trenér Martin Brychta?​​​​​​​

Martin tehdy trénoval repre U-21 a tam jsem byl dá se říci na každé akci, která se konala. Měl jsem ho i poslední sezónu v Erapacku, kde dělal asistenta trenéra. Trénoval mě ve Slavii a nakonec loni v Mýtě.. Známe se dlouho, takže se dá říct, že byl takovým mým patronem a byl u mého futsalového rozvoje. Je to skvělý chlap i mimo futsal a jsem šťastný, že jsem měl tu čest s ním spolupracovat.

Dá se říci s kým se ti v Nejzbachu hrálo nejlíp?​​​​​​​

Mě se hrálo s každým dobře. Ale jestli chceš pár jmen, tak bych určitě nemohl zapomenout na velké srdce a bojovníka Jardu Ungera nebo
Libora Gerčáka.

Před dvěma lety tě Miroslav Semerád lanařil zpět do Mýta a to se mu povedlo, jaké to bylo se sem vracet?​​​​​​​

Dostal jsem výpověď ve Slavii kvůli sporům s trenérem, ale nabídky jsem měl třeba hned ze Sparty, Litoměřic a nebo Mělníka myslím. Jenže já už v té době žil v Praze asi osm let a už jsem byl unavený z toho velkého města a když mi Sempre volal, tak jsem se nerozmýšlel ani minutu a vrátil se domů.

Pak se tu hrála druhá liga, kterou si pomohl vykopat a vrátit Nejzbach do ligy jaké to byly pocity?​​​​​​​

Byla to skvělá sezóna, kterou jsme vyhráli a postoupilo se zpět do ligy. Takže ji musím hodnotit jen kladně a spokojeně.

Jaké to pro tebe bylo nastupovat před bouřlivým publikem ve Vysokém Mýtě?​​​​​​​

To bylo vždy nádherné, protože v Mýtě jsou úžasní a je vidět, že je ten sport baví. Tleskaji všichni co přijdou. Když jsem se vrátil zpět do Nejzbachu, tak jsem se vážně hodně těšil na fanoušky a jejich atmosféru. Když jsem byl ve Slavii, tak návštěvnost našich zápasů nebyla tak solidní jak v Mýtě na každý zápas. Zase, ale musím říct, že takové derby má hodně velký náboj. Chtěl bych ještě jednou všem v Mýtě poděkovat za krásné sezóny, které jsem tam prožil. Děkuji všem spoluhráčům, trenérům i vedení v čele s Petrem Jeníčkem, který to tam vede správným směrem a za to má můj obdiv jak se dokázal k tomu co se tam stalo postavit a znovu to nakopl. Smekám klobouk. Především děkuji fanouškům, že dokáží vydržet, i když se momentálně nedaří a tak by to mělo být všude. Jsem rád, že v Mýtě jsou takoví lidé a mají to pořád rádi. V neposlední řadě přeji všem pevné zdraví a mnoho úspěchů. Děkuji Vaš Lištvi

Galerie k aktualitě